P
ravda a láska v tichosti ztracená
Helza
Lidé se k sobě chovají jak vlci
A bezpráví vládne všude na ulici
Marné je potom bránit se pří novou
Vždyť vrány vranám oči nevyklovou.
Láska a pravda prý už zvítězily
Morální marasmus jsme dávno porazili
Přesto z nás nejsou žádné dobré víly
To svobodou jsme se jen sladce omámili.
Už sice nejsme to jedno velké hejno
Kdo nehřeje se však na výsluní světa
Tomu se vkrádá do myšlenek věta
"Z lásky a pravdy zbylo už jen jedno
Zapáchající, velké, rozplývající se lejno."
Přesto se drž a už neplač holka
Život, to není dětská školka
A duše čistá je tak důvěřivá
Že obětí vlků příliš často bývá.
Však duše nebrečí a nikdy nestonává
Ta poctivost jí sílu do života dává
A tak, ač nějak podivně, se stává
Že přes všechny prohry, tam, hluboko v srdci
Láska a pravda nakonec bitvu neprohrává.