‹-
Mé brázky jsou naivní a "klikací". Malovala a psala Helza
Vílí hlavičky: O lidské bolesti přemýšlí. Léčí úsměvem veselým, polibkem lehounkým, objetím laskavým, pohledem soucitným, dotekem tajemným.
Víly orodovnice: Hřešíte-li velice, nepodléhejte panice, vždyť prosí za nás velice. Kdybychom vůbec nehřešili, asi bychom je vyhubili.
Víly přátelské: Nikdy nejsou holky samy, jsou stále spolu, nebo s námi.  
Kamarádky
Na konci světa V oáze bezpečí Radostně skotačí. Žízeň je nemučí Šelem se nebojí Pranic je netíží Smějí se vesele Jsou přece přátelé. Víly meteorologické: Nezpívají, netančí, v oblacích pracují, oblohu malují, duhové přehrady v bouřích nám stavějí.
Víla květinová a víla snová: A víla třetí, která snad ani vílou není. Žije v mém srdci, všem přinesla spásu, hříšníkům odpuštění.
Víla jarní: Tančí, nohatá krasavice a pranic neděsí se, že krásu jí lidé závidí. A vůbec za nic se nestydí.  Jen Sluncem oděná Jaro mé srdce rozezpívá netušíc Zda v písních se obrazy rodí Či naopak. Orchestr dešťů a teplého vánku Tě večer kolébá k spánku V trávě se třpytí po ránu rosa Ty s ptáčaty zpíváš Tancuješ bosa. Jsi sluncem oděna. V moři těch barev Květů a vůní Jsi ztracená. Vílí milování: Nebojte se o víly, co v májové noci se ztratily. Vílí robátka povily, svá tajemství nám poslaly.  Májová noc Tuším, co víly provádí V májové noci Na měsíci S vílími chlapci Polibky čarují Smějí se velice Když dolů koukají Na člověčí dvojice. Když se pak milují Padají z měsíce Zmatené ženy. Tak víly se ztrácejí. 
Víly večerní:
Ty jimž se nedaří Svou láskou prohřejí Probudí naději A září. Slunce ti zhaslo nečekaně. Tiše tu stojíš Přemýšlíš A záříš. Vzpomínky hřejí I Bolí Divně je ztrácíš O ně se bojíš Tmy v srdci se děsíš. Proč dál však stojíš Proč srdce nenaříká Proč stále tě hřeje Tebou prozařuje? To láska Boží v tobě žije. A ty srdcem horoucím Na cestu duším Smutným a zbloudilým Záříš. Vílí artistky: Cvičí a vůbec nebojí se, že spadnou a poraní se, nebo, že jednou zleniví a jejich vlásky zšediví.
Vílí čas: Dědeček s vnukem, časem rozděleni. Je také vílí čas a nebo není? A zdali i jim kvapem utíká? S námi jde stále a stále nás mění. 
Středy a čtvrtky Za nimi pátky Nemění plán, nedělá zmatky Jde stále vpřed a nikdy zpátky. Ze synů otce, z dcer dělá matky Z otců pak dědky Z matek zas babky S předponou pra Podniká hrátky. Laskavé vrývá do tváří vrásky Na stříbro mění ze zlata vlásky Možná má nerad Bezduché krásky. Krásu a sílu tiše ukrajuje V nitě je přetavuje Ve žhavé peci života Lásku z nich v srdcích vyplétá. Víla, co zlaté vlasy nemá: Není neznámá, ani bezejmenná a mezi dětmi je oblíbená. Jak jmenuje se moje modrovlasá kráska?  Modrovláska
Princezny pláčí V zahradách růží A kouzelné krásy? Proč srdce jim chladnou Proč bolestnou touhou A neklidem chřadnou? Protože pro růže Nevidí sedmikrásky Vlídné ty dotyky Věčné Boží lásky Jež tiší a plní srdíčka radostí Svou prostinkou krásou Zpívají o štěstí. Mé víly mají svou sedmikrásku Ty čarovné, tančící nohatice U ní se učí a dýchají lásku. Tichou a laskavou Maličkou vílu Modrovlásku. Víla samaritánka: Či obrovolnice? Milá, tichá, láskyplná a soucitná, někdy veselá, jindy uličnice.  Společnice Když život se ti náhle zboří Tvé sny a plány rázem shoří Tvůj osud není v slzném moři To podivně jen lásku tvoří. V těch, co pomoc přijímají I těch, co jim pomáhají A pouta, která uvězňují Zraňují a omezují Trpělivě rozplétají. Spolu brány otvírají Spolu zámky odmykají Temné sítě rozplétají Pevné uzly rozvazují Spolu bariéry boří. V okovech nemoci Stáří, či bezmoci Ti přichází s pomocí A ty se s ní setkáš. S vílou nejkrásnější S dobrovolnicí. |
